Příliš času není…
Marek Řezanka
Sněmovna se tento týden zabývá smlouvou o takzvané obranné spolupráci s USA. Kabinet Petra Fialy již armádní návrh na mezistátní dohodu DCA – Defense Corporation Agreement – o rozmístění amerických vojsk v České republice – schválil.
Oldřich Bureš, vedoucí Centra bezpečnostních studií Metropolitiní univerzity Praha nás chlácholí, že prý se vazalem Spojených států nestaneme. Faktem ale je, že tato smlouva s sebou přináší zásadní problémy, z nichž základním je, že američtí vojáci na českém území budou spadat pod americké velení. Mohou zde být budovány stavby pro vojenské využití (Novinky.cz si pospíšily s článkem, že prý v žádném případě se ve smlouvě nehovoří o vzniku americké základny), k jejichž schválení se nebudou mít čeští občané šanci vyjádřit. Z těchto zakázek pak nebudou profitovat firmy české, ale ty, které vybere americká strana. Na pozemcích, kde americké vojenské objekty vyrostou, bude platit americké právo. Toto snad není ztráta suverenity?
Rozmístění amerických vojáků, ať už dočasně, nebo v podobě stálé americké základny, budou vždy schvalovat obě komory parlamentu a prezident. V současnosti to znamená jediné: Kabinetu Petra Fialy nic nebrání v tom, aby prosadil, co po něm bude americká strana požadovat. V horní i dolní komoře parlamentu má většinu – a na Hrad dostal svého kandidáta.
Přítomnost amerických vojáků v žádném případě nehodnotím jako přínos naší bezpečnosti. Připomeňme si událost z 3. února 1998, kdy v italském středisku Cavalese pilot letounu americké námořní pěchoty EA–6B Prowler hazardním manévrem způsobil pád kabiny lanovky. Všech dvacet cestujících zahynulo.
Rizika pro naši bezpečnost jsou zde však ještě jiná – a výraznější. V době, kdy lze hovořit o americko–ruském konfliktu, není z pohledu země ležící nedaleko od Ruska žádoucí, aby jednu ze stran tohoto konfliktu podporovala – a stala se tak pomyslným terčem té druhé.
Kabinet Petra Fialy hlásá, jak musí na nás, občanech, ušetřit každou korunu. Z nákupu stíhaček F–35 ale ustoupit nehodlá. Na ty doslova musí být, kdyby na chléb nebylo.
Proč tedy vláda Petra Fialy tolik chvátá, aby tuto smlouvu uzavřela? Důvod se nabízí vcelku očividný: Chce chránit sebe. S americkou základnou za zády jí bude úplně jedno, kolik lidí zbídačí či kolik jejích ministrů bude namočeno v korupčních kauzách. S americkou základnou za zády bude v podstatě nemožné, aby ji nějaká opozice dokázala sesadit – což by si všechny opoziční strany měly uvědomit.
Roky 2008 a 2009 se v České republice nesly v duchu odporu proti americkému radaru v Brdech. Protesty občanů proti tomuto počinu byly masové – a kromě úsilí některých starostů je třeba vyzdvihnout práci iniciativy Ne základnám.
Od roku 2009 se mnohé změnilo. Především to, že kousek od našich hranic probíhá válka, kterou se USA snaží dlouhodobě eskalovat – již od roku 2014. Proto nebyly dodržovány mírové dohody z Minsku. Toto je třeba stále opakovat.
Každý občan by si měl zvážit, zda chce v této době podporovat válku – nebo naopak učinit vše pro mírová jednání, aby válka na Ukrajině v jaderný celosvětový konflikt nepřerostla. Militarizací míru nedosáhneme – a okrádáním lidí, aby bylo na dodávky zbraní už vůbec ne.
Osobně se domnívám, že by bylo žádoucí, abychom místo válčení podpořili automobilový průmysl, na němž z velké části naše ekonomika stojí.
Automobilce Škoda auto klesl v roce 2022 meziročně zisk o 43 %. Opustila ruský trh – a citelně ztrácí v Číně. V USA, kde se automobilky ocitly v těžké krizi, o záchranu českých aut skutečně zájem není – a nebude. Martin Jahn se ale přesto tváří, že světlé zítřky „škodovku“ neminou. Spasit ji má indický trh. Ale i Indie se snaží v automobilovém průmyslu nezůstávat pozadu. Zmínit můžeme například . Za ním stojí koncern Mahindra & Mahindra, který radikálně přepracoval dříve nabízený model TUV300.
Krom toho Indie spolupracuje s Ruskem a Čínou – a jsem tedy v tomto ohledu skeptický, že Škoda auto získá dostatečně velké odbytiště, které nahradí ztráty v Rusku a Číně.
Do kontextu odejme, že Volkswagen závod v ruské Kaluze s roční kapacitou 225 000 vozů otevřel v roce 2007. Provoz ovšem zastavil v souvislosti se sankcemi, které západní země uvalily na Rusko.
Ruská vládní komise schválila prodej hlavní továrny německé automobilky Volkswagen v Rusku. Továrnu, která stojí právě v městě Kaluga, koupí ruský prodejce automobilů Avilon. V Kaluze se montovaly rovněž vozy české automobilky Škoda Auto.
BYD, Dongfeng, Geely, NIO – to jsou jen někteří výrobci elektromobilů v Číně. Zatímco evropská lithiová elektromobilová cesta se zdá být z hlediska vývoje automobilismu slepou uličkou, čínské elektromobily mají velkou šanci se na evropských trzích nejen usadit, ale i se na nich prosadit a ovládnout je.
Čekal bych, že česká vláda se bude spíše zabývat problémem, co s českým automobilovým průmyslem, než jak dodat někam co nejvíce zbraní – a jak kvůli tomu ožebračit co nejvíce seniorů a dalších skupin obyvatelstva.
Toto obyvatelstvo by pak mělo co nejdříve vyhodnotit, zda chce být i nadále stahováno z kůže, nebo je pro něj výhodnější se co nejdříve zbavit Fialova kabinetu. Příliš času na rozmýšlení ale nemá.
Lípa dál roste…
Motto
Společnost je v krizi,
když vyzvedá tmáře,
a když prostor mizí
pro vizionáře.
Byli jak nádor, jenž zasáhne slova:
Splete jim význam v nechráněném styku.
Bujeli ve lži, kam se gesto schová.
Vypalovali cejchy na jazyku.
S nimi šla zkáza – s nimi kvetla zhouba,
asi, že temno vydávali za dny.
V hledáčku zůstal každý, který hloubá,
aby se vbrzku nezamýšlel žádný.
Opevnili se – skryli za základny,
za zdi, kam rudá maska nepronikne.
Chtěli dál loupit – vliv mít mimořádný:
I proti nim se občas něco spikne.
Sedrali kůži – rvali kusy masa.
Zalykali se – při chrochtání – krví.
Jen pouhý pohled na ně mnohé drásá,
jak blízko žlabu chce být každý prvý.
Co kde šlo vzít – to velmi lačně brali.
Kolem úst měli rozetřená lejna.
Ze školy chlív – a cirkus z katedrály
stvořili s tím – že chůze má být stejná.
Ovládli zem, když omámili lidi,
kteří šli kamsi v náměsíčném stavu.
Zaseli zlobu – její plody sklidí:
Zamrznou srdce, když zášť pálí hlavu.
Do země, kde se nepohnuly ledy,
jaro prý nikdy více nezavítá.
Co rostlo loni – rostlo naposledy:
Tragicky bídná byla realita.
Jeden se vzbouřil proti této bídě:
Tvrdil, že čas je žít už bez narkózy.
Extázi nechtěl – že je lepší vidět,
jaké co je – a co skutečně hrozí.
Přicházel s jarem, kdy se divy dějí:
S ním přišla píseň – čistá, podmanivá.
O vzdoru, lásce – hlavně o naději,
jen žádný signál v tónech nezaznívá.
Přicházel s jarem – měl podobu lípy,
jež v mladých srdcích jednou zakoření.
V koruně včelí bzukot slastně kypí.
Ubývá těch, kdo žijí zanořeni.
Vnořeni do tmy, v níž i jas je tmavý,
do tmy, jež náznak světla nepřipouští.
Jednotné šiky monotónnost znaví.
Vodu lze najít ve vyprahlé poušti.
Lípa dál roste – mohutní a sílí:
Jen klenba větví respekt vyvolává.
Letokruh vryl si – zcela bez násilí
do dřeva jméno muže – Jaroslava…
